Úplně na úvod bych chtěla napsat, že některé možná nejsou ideální a snažím se je používat s rozvahou tak, aby mi nezkomplikovaly život v jiných oblastech. Ale zjistila jsem, že abstinence je pro mě tak důležitá věc a taková priorita, že má v mnoha ohledech prostě přednost. Přestat používat jídlo pro mě Den za dnem. Vždycky mám v rukou jen přítomný okamžik, zítra to prostě nějak bude (ale jídlo na zítra si nachystám). Některé věci byly a jsou skutečně „berličky“, které mi pomáhají na této cestě. Taky si myslím, že je to velmi individuální a každému může pomoct něco jiného. Některé jsem používala už před OA, některé přišly teď s OA.
Začínala jsem s abstinenční dietou Susan Peirce Thompson „Bright Line Eating“ podle knížky a vlogů na youtube několik let předtím, než jsem objevila OA. Jejich jídelní plán používám dodnes. Nicméně OA mi dodalo další úhel pohledu a přineslo další možnosti, jak na sobě pracovat a jsem za to vděčná a zvědavá, kam mě to zavede.
Krátkodobé v konkrétních těžkých chvílích:
- Po jídle si vyčistit zuby, vykloktat pálivou ústní vodou, dát si kávu/Caro/čaj (naopak například žvýkačky se mi neosvědčily, moje spouštěče jsou i umělá sladidla, vyhýbám se jim, co to jde, kromě ústní vody a pasty na zuby, tam jsem alternativy nenašla)
- Napít se vody, chvíli se soustředit na dech, vyjít na vzduch a prodýchat se
- Zaměstnat ruce – ruční práce (pletení, šití…), udělat si manikúru, pedikúru…
- Videohry, hry na mobilu – vykládání karet a podobné (asi ne ideální, trochu závislost sama o sobě, ale pomáhá v těchto chvílích, zabaví a čas rychleji uteče).
- Jít něco na chvilku dělat, poklidit koupelnu, vzdálit se z té situace, kdy mám chuť si něco dát
- Případně vyjednat sám se sebou odklad – pokud budu pořád chtít, dám si to zítra apod.
- Vůně – navonět se parfémem, použít éterický olej, natřít si ruce krémem, vonné svíčky
- Nechat si vzkaz v lednici/na lednici/ve špajzu, že „Tady to není“ (to, co od toho jídla v tu chvíli čekám a co by uspokojilo můj emocionální hlad)
- Dát si připomínky na mobil v kritických časech a připomenout si svůj cíl
- Schovat krizové potraviny mimo pohled, např. do neprůhledných krabiček, odnést je pryč mimo dosah (případně i do koše, je-li nejhůř), případně si naplánovat, komu je daruji
- Připomenout si, že další jídlo bude už brzo a že ten čas uteče
- Připomenout si, že krátkodobě mi jídlo udělá dobře, ale nikdy déle, než trvá konzumace (v mém případě). Dlouhodobě si s ním ubližuju, pokud nedodržuju plán, a že i když mám teď pocit, že mi to jídlo pomůže, tak nepomůže, vždyť už to znám. Laskavá jsem k sobě právě tím, že už si to neudělám.
- Naopak energii mi umí dodat hudba, většinou nějaká rychlejší nebo s motivačním textem, který mi připomene moje cíle
- Energii si dodávám taky kávou – což není ideální, ale zatím mi to funguje, taky mi potlačuje chutě a pomáhá jako tečka za jídlem
- Jít si přečíst knížku o závislosti, zamyšlení OA, Hnědou knihu…Nechat si je někde na očích.
- Pokud chystám jídlo předem a nechci ještě jíst, tak neochutnávat, neolizovat lžičku – to jsou taky kritické chvíle. Nezačít není tak těžké jako přestat, když už jednou začnu.
Spíše dlouhodobé strategie
- Ponechat si zvědavost a otevřenou mysl, nebýt zbytečně pesimista. „Možná to fungovat nebude, ale mohlo by to fungovat“, i když si teď myslím, že nebude. Zkusit to jako experiment – co se stane, když to opravdu budu dodržovat? Věřit těm, co už tím prošli, že to může fungovat.
- Plánovat a plánovat, vědět přesně, co budu v jaké situaci dělat, co se týče jídla. Jakmile to nechám s tím, že to nějak dopadne, tak se rozjedu mimo trať. Nemít pouze vágní plány, že budu jíst „míň a rozumně“.
- Chystat jídlo dopředu a brát si ho sebou, mít spoustu krabiček různých velikostí, abych byla připravená. Mít nakoupeno dost zeleniny, vhodných proteinových zdrojů atd.
- Ideálně jíst jinde, než dělám ostatní věci (což není vždy možné, ale kdykoliv to jde). Doma jím u jídelního stolu, ne na gauči- tam se přesunuju až po jídle.
- Číst motivační knihy, OA, i jiné, číst o poruchách příjmu potravy, číst o lidech, kterým se daří bojovat a abstinovat, mě v začátcích hodně pomohl, mimo jiné, Jordan Peterson a jeho 12 pravidel pro život, kde apeluje na osobní zodpovědnost, zamést si nejdřív před svým vlastním prahem a dát si život obecně do pořádku, což na mě hodně působilo. Udržovat se v určitém mentálním nastavení a připomínat si, že je možné to zvládnout
- Přihlašovat se na OA meetingy, připomínat si, co potřebuju dělat a proč a čerpat sílu z toho, že je nás na to víc a všichni bojujeme a nejsme na to sami. Číst příběhy uzdravujících se a věřit, že když mohli oni, tak já můžu taky.
- Netrápit se zbytečně budoucností, tím jak těžké to bude o Vánocích, jak těžké bude si už nikdy nedat to nebo ono – v danou chvíli je to strašlivá představa, ale my nevíme, jak se budeme cítit za měsíc, za půl roku – třeba nám to vlastně vůbec chybět nebude a to, co získáme, naplno překoná všechny ztráty a omezení.
- Den za dnem. Vždycky mám v rukou jen přítomný okamžik, zítra to prostě nějak bude (ale jídlo na zítra si nachystám ).
- Pečovat o sebe – moje přejídání je často spojeno s potřebou se o sebe postarat, opečovat se, ukonejšit se – hodně mi pomohlo zajít si na masáž, na kosmetiku, na nehty, kadeřník, vždycky jsem se na to už dopředu těšila, jak si to užiju. Doma večer pak zapálit si svíčku, uvařit si dobrý čaj, zabalit se do deky a odpočívat. Sednout si jen tak na chalupě na zahradu a koukat kolem…
- Víc odpočívat, nesnažit se stíhat všechno, jet v pomalejším tempu (minimálně ze začátku se skutečně chovat sám k sobě jako k rekonvalescentovi s velkou péči a sebe pochopením, omezit aktivity, které mě stresují/vyčerpávají). Osobně mi bralo hodně sil si vařit, chystat, nosit jídlo, plánovat – časem se z toho stala automatizovaná rutina, která mě stojí mnohem méně úsilí, ale nějakou dobu to trvalo.
- Přehodnotit svoje priority a svůj život – jestli skutečně odpovídá tomu, jak chci a jsem schopná žít, což přejídání umí dobře schovat a zamaskovat.
- Přijmout fakt, že to bude těžké – dodržovat plán, chystat jídlo a jíst jinak než lidé kolem mě je těžké a omezující. Ale být přejídač, trápit se svou váhou, neustálými pocity viny, deprese, pořád se schovávat – to je taky těžké…
- Nehledám recepty, nesleduju pořady o vaření, jím většinou hodně jednoduché kombinace potravin. Co se týče jídla, snažím se „nevymýšlet“ a nenechávat moc rozbíhat myšlenky, nesnažit se vzpomenout, jak chutnají věci, které už nejím nebo nutně vymýšlet jejich alternativy. Nemůžu si dovolit být labužník, „foodie“. Snažím se bojovat se sebelítostí při reklamách na jídlo, kde jsou šťastní lidé, kteří si vychutnávají to nebo tamto a připomínám si přitom, jak nás ten potravinářský průmysl masíruje a nezajímá ho zničené zdraví konzumentů, hlavně když nakupují. A taky se snažím „nedívat se do talířů“ lidem kolem a snažit se nezávidět (i když to je těžké, někdy hodně) – každý jsme jiný, moje cesta je jiná než jejich.
Eva, závislá na jídle